Maxim Yanbekov

Vystudoval ilustraci, věnoval se grafice a vizuální identitě, až se postupně dostal k UI a UX designu v Seznamu. Přesto mu nikdy nechyběla chuť tvořit vlastní díla – maluje akvarelem nebo kreslí portréty kolegů ze Zoom schůzek.

Jak propojuješ svou práci UI designéra a umění?

Moje cesta od umění k designu v IT byla dlouhá a klikatá. Vystudoval jsem vysokou školu se zaměřením na ilustraci. Na začátku kariéry jsem pracoval jako grafický designér, tvořil jsem tiskovou grafiku a později vizuální identitu. Postupně jsem přešel k navrhování webů, což se časem proměnilo v UI a UX design.

Design v IT není úplně umělecký obor, je to spíš „grafické inženýrství“. Umění mi začalo chybět, proto jsem se věnoval i různým osobním projektům, například jsem nějakou dobu vydával vlastní ilustrované vtipné knížky. Před pěti lety jsem objevil akvarel a úplně se do něj zamiloval.

Kreslíš portréty kolegů ze Zoom schůzek. Jak tě to napadlo a jak pak zvládáš dávat na schůzkách pozor?

Maluji v podstatě cokoliv, ale portréty pro mě vždycky byly nejzajímavější. Každý člověk má jedinečnou tvář, která se mění každou vteřinu a je plná detailů. Zachytit správný výraz a osobnost je pro malíře výzva. První pokusy vznikly během covidu. Jednou jsem si všiml, že každý kolega má na Zoomu svůj „virtuální obraz“ odlišný od toho, jak působí ve skutečnosti. Kamera, světlo, úhly a typické pózy vytvářejí úplně jiný dojem. Snažím se zachytit nejen podobu, ale i emoce a typická gesta. Vycházím z fotografií, nekreslím přímo na schůzkách. Potřebuje to čas a soustředění na samotný proces. Jinak bych nezvládal ani schůzky, ani kreslení.

Z pracovních portrétů jsi už měl i výstavu…

Celkem jsem vystavil 55 obrazů, které představily dvě velká témata mého života – práci a volný čas, který nejčastěji trávím na tenisových kurtech. Kromě kolegů, kteří se přišli podívat, jak jsem je namaloval, byla výstava určená i pro cestovatele a fanoušky hokeje – vystavil jsem i pár obrazů pražské Sparty a svoje cestovní skicáky.

Který portrét tě nejvíc zaujal nebo pobavil při kreslení?

Ke každému portrétu mám osobní vztah, protože u každého jsem zkoušel jiné postupy a barevné kombinace. Zajímavé jsou třeba obrazy tenisových hvězd – Novaka Djokoviće a Mirry Andrejevové. U ní se mi dokonce podařilo získat podpis přímo na obraz.