David Cinádr
Rychlá orientace, schopnost vyjednávat a zachovat chladnou hlavu. Přesně tyhle dovednosti uplatňuje nejen na obchodních jednáních, ale i na svých cestách do míst, kam se většina lidí jen tak nevydá.
Co tě přivedlo k sólo cestování? Jaká destinace pro tebe byla zatím největším dobrodružstvím?
Hlavním důvodem a motivací je pro mě komunita na mém profilu na HeroHero, kde pravidelně sdílím zajímavosti z cest po celém světě. Chci své podporovatele zásobovat zajímavým obsahem, což se mi, doufám, daří. Z destinací bych vypíchnul Etiopii a procestování Madagaskaru.
Jaké situace tě na cestách nejvíc posunuly – ať už fyzicky, nebo lidsky?
Fyzicky mi dal zabrat trek v pohoří Cordillera Blanca v Peru, kde se chodí v nadmořských výškách kolem 5 000 metrů. Naštěstí pomohlo nonstop žvýkání listů koky. Moc rád vzpomínám i na cestování po Kyrgyzstánu. Přijel jsem tam s nastavením, že všechno je o stavu mysli – že když má člověk správně nastavenou hlavu, může jíst v těch nejzaplivanějších restauracích nebo pít z jakéhokoliv horského potůčku. Výsledkem byla týdenní střevní chřipka se čtyřicítkami horečkami. Asi jsem nebyl správně nastavený.
Stalo se ti někdy něco opravdu „na hraně“, kdy sis řekl, že tohle už je možná přes čáru?
Bylo pár situací, které se té hraně blížily. V jedné odlehlé lokalitě na Madagaskaru nás chtěli přepadnout místní banditi s mačetami. Naštěstí nás doprovázel místní voják s kalašnikovem. Nikomu se nic nestalo. V Peru nás a další turisty na jednom místě odřízly vrcholící protivládní protesty místních farmářů a z místa nás dostala až armáda. Na severu Etiopie byla situace vyhrocená kvůli kmenovým bojůvkám. Devadesát devět procent místních chodilo po ulici se samopalem.
Pomáhá ti cestování v tvojí profesi Key Account Managera?
Tím, že člověk na cestách komunikuje s lidmi ze všech sociálních vrstev, z různých zemí, s různými problémy a motivacemi, naučí se empatii a diplomacii. Asi i proto mám lepší odhad na lidi a jen tak něco mě nerozhází.
Máš cestu, která tě změnila tak moc, že bys ji doporučil každému?
Nejvíc mě asi změnilo stěhování z jižních Čech do Prahy. Otázka ale je, jestli bych to doporučil každému. Ze zahraničních cest doporučuji oblast Møre og Romsdal v Norsku nebo Landmannalaugar na Islandu. Tohle jsou místa, která mě „cestovatelsky formovala“ asi nejvíc. Krásná příroda, kde člověk s trochou štěstí nepotká celé dny jediného turistu. A obecně je fajn vyjet do jakékoliv chudé země – člověk si pak víc váží maličkostí. Třeba úterních ovocných bedýnek v našich kuchyňkách.
